Toleranční patent 1781

Toleranční patent byl vydán ve Vídni 13. října 1781 císařem Josefem II. Povoloval pouze dvě reformační vyznání navazující na tzv. světovou reformaci, totiž na Martina Luthera (1483-1546) a Jana Calvina (1509-1564) - evangelickou církev luterskou (augsburského vyznání) a reformovanou (helvetského vyznání). Nepovoloval (netoleroval) návaznost na reformaci českou, tedy ani na husitskou církev podobojí, ani na Jednotu bratrskou.

Název patentu opravdu poukazuje na pouhou toleranci s mnoha omezeními: pouze ´soukromé vykonávání náboženství´;  pro vznik evangelického sboru vyžadován počet ´100 rodin´ (později stačilo i 500 osob);  kazatele možno povolávat výhradně ´z dědičných zemí´;  stavět lze pouze ´modlitebny bez zvonů, věží a veřejného vchodu z ulice´;  ´štolní poplatky´ zůstaly příslušnému římsko-katolickému faráři. Zato si evangelické sbory směly samy zvolit kazatele i učitele, a zajistit jim ovšem obživu a také postavit potřebné budovy.

Evangeličtí faráři přicházeli ze Slovenska (většinou pro evangelickou luterskou církev a.v.) a z Uher (pro evangelickou reformovanou církev h.v.). V Čechách a na Moravě se po 5-6 generačním období protireformace přihlásilo už jen cca 80 tisíc evangelíků především na venkově (Polabí, Vysočina, Valašsko), tehdy cca 2% obyvatel . Vzniklo 54 reformovaných sborů a 19 sborů luterských.

Patent byl ovšem 13. října uveřejněn německy. Český text byl pro Moravu vydán v Brně 27. října, pro Čechy 30. října 1781 ´na hradě Pražském´.