Evangelický kostel Habřina

Toleranční evangelický luterský (a.v.) převážně německy mluvící sbor v Habřině (Haber) byl povolen k 1. únoru 1784 ´cestou milosti´, nebot´ nesplňoval podmínku Tolerančního patentu o minimálním počtu členů. Hned v roce 1784 se stal prvním farářem Ján Borott (21.4.1757-1832) ze slovenského Pezinku, který v roce 1786 odešel do Kovánce. V roce 1793 vznikla na ´východních humnech´ toleranční modlitebna, kterou v letech 1850-1853 nahradil novoklasicistní kostel postavený na severozápadním okraji obce, s pomocí německého spolku Gustav Adolf Werk (GAW). Kostel je jednolodní a kupodivu, ještě před Císařským patentem z roku 1861, s věží. Interier pokrývaly ornamenty, v apsidě biblický citát (podle Matouš 11,28): ´Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, já vás chci občerstvit.´

Sbor v Habřině byl centrem pro evangelíky ze široké oblasti na severozápadě Čech. Do roku 1785 byla jeho součástí i oblast sboru a.v. v Kovánci. Postupně vznikaly kazatelské stanice, z nichž se některé později i osamostatnily: 1845 Teplice, 1849 Chomutov, 1852 Děčín-Podmokly, 1861 Rumburk, 1863 Růžová u Děčína, 1874 Nový Bor, 1877 Litoměřice, 1883 Česká Lípa, 1899 Třebenice, 1900 Lovosice.

Po vzniku republiky po 1. světové válce se sbor v Habřině stal součástí ´Německé evangelické církve (DEK)´. Tehdy vznikla ještě kazatelská stanice v Doksech (1934). Posledním farářem byl během války rodák z haličské Bukoviny Geert W. L. Tepperberg (27.7.1909-5.4.1983). Když přestala Německá evangelická církev po odsunu Němců po roce 1945 existovat, kostel byl uvnitř přepažen železobetonovou konstrukcí a využíván jako drůbežárna, postupně devastován. Roku 2001 byl prohlášen kulturní památkou a 2008 obnovena střecha. V současnosti je kostel majetkem města Úštěk.

Po roce 1945 vznikl v nedaleké Chotiněvsi sbor Českobratrské církve evangelické, který přijal do svého nově postaveného kostela, při jeho poslední opravě, alespoň zvon z kostela v Habřině.