Evangelická církev ve Slezsku 1923

Kvůli specifickým poměrům byl Toleranční patent vyhlášen ve Slezsku až v roce 1782. Na Těšínsku vzniklo 11 tolerančních sborů, které získaly luterské kazatele ze Slovenska. V 1. polovině 19. století se projevovalo vzájemné ovlivňování a spolupráce mezi různojazyčnými sbory uvnitř Moravsko-slezské superintendence a.v.

Evangelická latinská škola při těšínském sboru byla roku 1813 přeměněna na teologické gymnazium pro obě evangelické církve v Rakousku. Studovala zde i dlouhá řada pozdějších českých a moravských farářů obou církví. Gymnazium bylo roku 1850 převzato státem a v roce 1873 spojeno s gymnaziem katolickým, s německým vyučovacím jazykem.

Roku 1865 byl v polštině vydán Kancionál  sestavený Jerzy Heczkem, který ve slezských sborech nahradil po dvě staletí používaný česky tištěný Třanovského kancionál. V Bílsku, severovýchodně od Těšína, byl roku 1867 založen evangelický učitelský ústav, který měl liberální vedení a postupně se začal projevovat i německý nacionalismus.

Od poloviny 19. století postupuje i ve Slezsku národnostní probuzení následované posléze národnostními třenicemi, které nakonec i v luterských sborech, žel, povýšily jazyk zvěstování nad zvěstování evangelia samo. A to i přesto, že počátkem 20. století došlo ve slezských sborech vlivem luterského pietismu i evangelikalismu z anglosaského prostředí k duchovnímu oživení. V roce 1913 bylo na Těšínsku 93.000 evangelíků a.v.

Národnostní polsko-české napětí zesilovala industrializace Těšínska a Ostravska doprovázená silnou imigrací z Haliče a z Moravy. Vnějším vyvrcholením byl koncem ledna 1919 vojenský konflikt kvůli územnímu sporu mezi právě vznikajícími státy, Československem a Polskem, a následné rozdělení Těšínska z 28. července 1920.

Dosavadní jazykově smíšený Slezský seniorát a.v. se ´jazykově´ rozdělil. Z jeho 24 sborů v roce 1913 se 8 včlenilo roku 1919 do Německé evangelické církve (DEK), 6 sborů zůstalo po rozdělení území roku 1920 na polské straně, 4 sbory se po roce 1918 zapojily do Českobratrské církve evangelické (ČCE). 

Podle domluvy, při sejití možná v Návsí, vytvořilo 6 slezských polskojazyčných sborů (Bludovice, Bystřice, Komorní Lhotka, Návsí, Orlová a Třinec) Slezskou církev a.v. ve východním Slezsku v Československu. Ta byla 24. května 1923 potvrzena vládou. Prvním seniorem se stal farář v Návsí (1874-1921) František Michejda (1848-1921). Těšínský Ježíšův kostel milosti zůstal na polské straně, v Českém Těšíně vznikly dva luterské sbory, německý a slezský. Slezská církev a.v. měla po celé období 1. republiky výrazně polský charakter.

Po záboru ´Záolší´ Polskem v říjnu 1938 se Evangelická církev a.v. ve východním Slezsku již 7. listopadu připojila ke slezské diecezi Evangelické církve a.v. v Polsku. Vzápětí, po obsazení Polska nacistickým Německem v září 1939, byla podřízena vratislavské konsistoři říšské Německé evangelické církve. Řada farářů byla internována, bohoslužby byly povoleny jen v němčině.

V poválečném období (1945-1948) usilovala ČCE o inkorporování slezských evangelických sborů, často dost nevybíravým způsobem. Teprve poúnorovým ministerským výnosem z 19. května 1948 byla Evangelická církev a.v. právně potvrzena a po přijetí církevní ústavy na synodu v Českém Těšíně 25. června 1950 byla státem uznána. Přijala současný název Slezská evangelická církev a.v. (SCEAV). Superintendentem zvolený Józef Berger (1901-1962), farář v Českém Těšíně, byl již roku 1952 komunistickým režimem pod nátlakem donucen odstoupit.

Po synodu v roce 1991 v Třanovicích, kdy byli dosavadní představitelé z éry komunistického režimu odvoláni a novým biskupem, prvním české národnosti, zvolen Vladislav Volný (*1949), došlo ke schizmatu. Konzervativní dřívější vedení a část členů vytvořili Luterskou evangelickou církev a.v. (LECAV).