Evangelický kostel Hazlov

Hazlov leží za hranici Ašska, takže luterství, které zde v 16. století zakořenilo, s podporou evangelického rodu Zedtwitzů, podlehlo po roce 1629 rekatolizaci na základě tzv. restitučního ediktu, který vracel poměry před platnost Augsburského smíru z roku 1555. Toleranční patent (1781) se zde nijak neprojevil. Až o sto let později vlivem německého hnutí ´Los von Rom´ zde vznikl filiální německojazyčný sbor v rámci ašské superintendentury a.v.

Základní kámen evangelického kostela byl v Hazlově položen 5. května 1907 a během roku byla vybudována jednolodní cihlová stavba v novogotickém stylu s věží. Spolu s mateřským sborem a.v. v Aši patřilo i evangelické společenství v Hazlově od roku 1919 k Německé evangelické církvi (DEK) - a spolu s ní po roce 1945, po násilném odsunu německého obyvatelstva, zaniklo.

Do roku 1958 patřila kazatelská stanice v Hazlově ke sboru ČCE v Aši, nato byla připojena ke sboru ČCE v Chebu, za faráře (1953-2008) Lubomíra Líbala (1929-2021). Bohoslužby se v Hazlově konaly do roku 1955, kdy byl evangelickým farářem v Aši (1957-1970) Amos Jeschke (1929-1982).

Nepoužívaný kostel chátral, sloužil i jako sklad jízdních kol firmě Eska Cheb. Po roce 2000 se dostal do soukromých rukou, majitel provedl základní nutné opravy a spolu se Spolkem přátel evangelického kostela bylo upraveno i nejbližší okolí. Na začátku adventu 2009 se interier kostela otevřel veřejnosti se záměrem, aby po dalších opravách sloužil jako kulturní centrum.