Secesní kostel Herlíkovice (Strážné)

Jen málo secesních chrámů se v Čechách zachovalo. Malebný herlíkovický kostelík na stráni je jedním z nich. Secesní motiv květiny uvidíte, ještě než vstoupíte dovnitř. Okenní vitráže totiž zdobí lutherská růže. Útulný vnitřní prostor dotváří ornamenty na dřevěných trámech a stropě.

Secese (německy Jugendstil) se v horské krajině octla v souvislosti s hnutím "Pryč od Říma". Okolo roku 1900 přestoupilo mnoho Němců k lutherství a místní propagátor přestupu, hostinský Franz Erben, daroval pozemek na stavbu kostelíka. Ke 13. říjnu 1901 byla v Herlíkovicích založena kazatelská stanice evangelického luterského (a.v.) sboru v Rudníku, tehdy Heřmanových Sejfech.

Rozlehlá, ale chudá vesnice samozřejmě na stavbu neměla, proto jim finančně výrazně pomohl  německý podpůrný spolek Gustav-Adolf Werk. Budovu stavěla místní firma Kraus & Hollmann, která už v portfoliu jeden evangelický kostel měla. Byl to kostel v Lánově, který bohužel už nestojí. Není jisté, zda herlíkovický kostel sami navrhli, nebo opět stavěli podle plánů drážďanských architektů Schillinga a Gräbnera. Ačkoliv vnitřní prostor kostela působí útulně a komorně, kostel pojme až 150 lidí. Ohromná zaoblená okna s vitrážemi umožňují výhled do okolní krajiny. Podobu původního interiéru se badatelům (Mgr. Jiřímu Loudovi a Ing. Janu Kirschnerovi) bohužel nepodařilo dohledat. Zachovala se pouze část oltáře - oltářní obraz horalů pod křížem. Kostelík byl s velkou slávou posvěcen 2. června 1904 a o farnost pečoval vikář z Vrchlabí až do roku 1945.

Po druhé světové válce stát kostel zkonfiskoval, ale české církve neměly o kostel ve vysídlených horách zájem. Tak jako ostatní domy v oblasti, lákal kostel vandaly. Například v roce 1956 byla vytlučena okna a dveře a místní komunisté chtěli z kostela udělat sklad sena. Díky Bohu se o místo začala zajímat evangelická církev, která hledala prostory pro rekreační a zemědělské zařízení. K chalupám Zur Sonne (dnes Horský domov), Fischerce (dnes Kunzárna), evangelické škole (dnes není v majetku ČCE) a Okurce přibyl i chátrající kostel. 18. července 1948 se tu opět konaly bohoslužby, tentokrát v češtině. Konec provizornímu stavu učinil v polovině 80. let projekt architekta Jiřího Veselého a výtvarnice Barbory Veselé. Kostelu tak vrátili důstojnou podobu, interiér získal zcela novou a výtvarně hodnotnou vnitřní výbavu, citlivě kombinující soudobé trendy se secesními prvky.

Více o kostele se dočtete v článku na webu SEM Přátelé Herlíkovic.