Kostel P. Marie Sněžné Praha

Dnešní kostel Panny Marie Sněžné, založený 3.září 1347, byl císařem Karlem IV. původně zamýšlen v podobě trojlodní baziliky coby korunovační chrám. Při založení byl věnován řádu karmelitánů, i s pozemkem pro přilehlý klášter. Roku 1379 byl postaven klášter, ale z kostela byly dokončeny pouze presbytář (apsida) a vstupní kaple - pouhý zlomek původního záměru.

Od února 1419 do března 1422 zde působil jako kazatel Jan Želivský (1380-1422). Byl neformálním vůdcem radikalizující se části Pražanů v období chiliastických ´poutí na hory´ od jara do podzimu roku 1419, včetně výbuchu radikalismu při tzv. první pražské defenestraci (30. července 1419) na novoměstské radnici. Nicméně po čáslavském sněmu z června 1421 a dalším vývoji husitského hnutí byl na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra (1372/5-1429) právě na novoměstské radnici 9.března 1422 odsouzen a popraven.

Po husitském období stavba chátrala, roku 1566 se zřítila gotická klenba. V roce 1603 daroval zpustlý areál císař Rudolf II. bosým františkánům. Roku 1606 vznikla renesanční klenba a vstupní přístavba s kruchtou, kostel byl dostavěn roku 1625. Kolem roku 1650 byl v barokním stylu obnoven i klášter. Mozaikový obraz Panny Marie Sněžné byl umístěn nad vstupním portálem, pod gotickou rozetou, v roce 1900 při generální opravě kostela, totiž onoho ´pouhého´ presbytáře původního záměru ze 14. století. Přesto tato stavba svou výškou 31,5 metru upoutává pozornost, především při pohledu ze sousední Františkánské zahrady.