Staroměstská poprava 1621

Na Staroměstském náměstí u východní zdi Staroměstské radnice se na popravčím lešení v den letního slunovratu v pondělí 21. června 1621 konala na příkaz císaře Ferdinanda II. Štýrského poprava 27 představitelů českého stavovského odboje, kteří se zapojili do stavovského povstání (1618-1620).

Císařem jmenovaný český místodržící Karel z Liechtensteina nechal 61 stavovských předáků začátkem února 1621 pozatýkat, kupodivu se jen tři pokusili o útěk; řada dalších byla ponechána v domácím vězení. Od 20. února do 29. března se konaly výslechy, obvinění odpovídali na 236 otázek, přestože vítězové získali ´archiv´ stavovské vlády (direktoria).

Politický proces začal 29. března; předsedou soudního tribunálu byl místodržitel Liechtenstein, jeho zástupcem byl strýc Albrechta z Valdštejna Adam. Proces se neřídil platným zemským právem, ale pouze císařskými instrukcemi. Senát neměl dát slovo obhajobě, jako důkaz stačil soudní výrok, že vina je všem ´obecně známa´.

Prokurátor Přibík Jeníšek podal žalobu 2. dubna. Již 5. dubna byl vydán rozsudek proti předem uprchlým účastníkům odboje (např. Jindřich Matyáš Thurn, Václav Vilém z Roupova), kteří byli odsouzeni k smrti a ke ztrátě majetku. Jeden z emigrantů však byl vydán zpět - Jáchym Ondřej Šlik, ze Saska. Rozsudek byl vynesen i nad těmi, kdo ´zemřeli v trvalé vzpouře´ (Albrecht Jan Smiřický, Linhart Colona z Felsu, Petr ze Švamberka ) a jejich rodové majetky byly zkonfiskovány, třebaže tím bylo porušeno císařské slovo z výnosu v únoru 1610, že ke konfiskaci majetku není důvodem ani hrdelní zločin.

Do Vídně byl odeslán návrh na 51 rozsudků smrti. Konečný verdikt císařské rady byl mírnější, 29x smrt, 3x vymrskání. Tři z popravených (Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic) byli vyšší šlechtici z panského stavu. Dalších sedm bylo nižších šlechticů, rytířů nebo zemanů: nejstarší z popravených, 86iletý Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který odmítl nabízenou milost, 80iletý Jindřich Ota z Losu, Bohuslav z Michalovic, také jediný katolík Diviš Černín z Chudenic a další. Zbylí byli konšelé a měšťané, především z pražských měst, 8 z Nového Města, 6 ze Starého Města, včetně primátora Natanaela Vodňanského, jeden z ´Menšího´ Města (Malé Strany), navíc primátoři Kutné Hory a Žatce.

Většina byla sťata mečem, tři byli oběšeni, dvěma kat před popravou usekl ruku. Janu Jeseniovi, rektoru Karlovy univerzity, mluvčímu stavovského odporu i autoru Apologií, byl před popravou vyříznut jazyk, posmrtně byl rozčtvrcen a jeho ostatky byly rozvěšeny na popravišti za městem. Popravu vykonával staroměstský kat Jan Mydlář se svými pacholky. Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu dostal přímo na popravišti milost; Martin Fruwein spáchal již 7. června sebevraždu. 

Lebky dvanácti popravených visely pro výstrahu v drátěných klecích na ochozu Staroměstské Mostecké věže deset let, pouze Šlikova hlava byla na přímluvu sňata již v květnu 1622, ostatní byly teprve roku 1631, při saském obsazení Prahy, pohřbeny v Týnském kostele. Lebky primátorů Žatce (Maxmiliana Hošťálka) a Kutné Hory (Jana Šultyse) přibili na městské brány jejich měst. Následující den po popravě kat Mydlář přibil na dvě hodiny písaře Mikuláše Diviše z Doubravína k šibenici za jazyk, kterým před městskou branou na konci října 1619 vítal Fridricha Falckého v čele oddílu převlečeného za husity; mezitím vymrskal z města tři další provinilce.

Zajímavost

Úcta projevovaná dříve obětem staroměstské exekuce tím, že lidé obcházeli místo popraviště vyznačené v dlažbě 27 bílými kříži, žel už vpodstatě vymizela.