Evangelický kostel Džbánov

Na konci roku 1782  bylo ve východních Čechách utváření tolerančních sborů již v hrubé podobě  ukončeno. Nesnadno se rozhodovalo o tom, kde bude sídlo velkého tolerančního sboru, který vznikl z několika obdobných a rovnocenných středisek. Středisko Džbánov bylo oficiálně registrováno roku 1783 a od roku 1784  bylo filiálním sborem reformovaného (h.v.) sboru ve Sloupnici. Dilema, kde postavit první modlitebnu nakonec vyřešila sama litomyšlská vrchnost, která určila, že to bude ve Džbánově. Toleranční modlitebna ve Džbánově byla postavena roku 1784 z horlivosti místních členů a sloužila 11 let evangelíkům ze širokého  okolí, za sloupnického faráře (1783-1787) Jana Breznaye (1755-1800). Stála na místě dnešního zděného kostela.

V roce 1879 postihlo sbor velké neštěstí. Kronika tuto  událost popisuje takto: „Dne 8. září roku 1879 vypukl o 1 hodině odpolední v obci Džbánov zhoubný požár, při kterém 13 obydlí lidských a reformovaný kostel lehly popelem“.  

Nutnost stavby nového chrámu Páně byla naléhavá,  neboť místnost prozatímně k bohoslužbám určená (bývalá školní třída  ve zrušené staré evangelické škole), byla logicky nevyhovující.

S vlastní stavbou nového kostela se započalo  v červnu 1881 a podle smlouvy a stavebních podmínek mělo být dílo dokončeno do 100. jubilea Tolerančního patentu. To se podařilo a nový chrám Páně ve Džbánově byl dne 30. října 1881, za prvního faráře (1881-1887) samostatného džbánovského sboru (od roku 1880) Bohumila Mareše (1851-1901), slavnostně posvěcen a odevzdán ke svému účelu.

Jednolodní chrámová stavba bez věže se vyznačuje vzdušností a jednoduchostí, je obdélníkového půdorysu s presbytářem ve tvaru půlkruhu, západní průčelí se vstupními dveřmi je zdobeno štukovými římsami se zvýšeným štítem a s kamenným kalichem.  

Na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ČR byl kostel prohlášen dne 24.03.2004 za kulturní památku.  Interiér kostela je původní a veškeré vnitřní vybavení je ze dřeva. Je to především kazatelna s oboustranným schodištěm a nebesy, křtitelnice, lavice a kruchta, na které jsou umístěny varhany z roku 1888 se sedmi rejstříky.