Evangelický kostel Benešov

Roku 1907 vznikla v Benešově kazatelská stanice evangelického sboru h.v. ze Soběhrd, za faráře (1905-1919) Jana Vladimíra Šebesty (1878-1962). Na základě přestupového hnutí se v roce 1925 ustavil evangelický sbor ČCE.

Od podzimu roku 1926 se stavěl patrový sborový dům s kalichem v průčelí. Slavnostně byl otevřen 25. září 1927 jako Husův dům a nato byl soběhrdský farář Josef Šlechta (1882-1937) zvolen prvním benešovským farářem (1928-1937). Po roce 2000 probíhala postupná rekonstrukce budovy, roku 2007 byl sborový sál v patře upraven.

Budova sboru (postavená 1927), navržená zdejším architektem Vratislavem Scharfem, prošla několikerými úpravami. V původní podobě jí vévodila masivní dubová kazatelna evokující mj. vozovou hradbu. Na čelní stěně byl kalich a Bible, v postranních nikách Desatero a krédo, nad nimi další biblický verš.

V 60. letech ráz modlitebny zásadně změnila úprava architekta Bohumila Bareše, „dvorního“ architekta synodní rady. Čelní stěně vévodil nápis „chíró“ (Kristův monogram), rámovaný dvěma šikmými béžovými pruhy (nahoře ústily do postranních fabionů a pokračovaly dozadu), na stropě byly temně modré elipsy. V 80. či 90. letech byl monogram nahrazen velkým křížem, jehož ramena rozpírala béžové postranní pruhy. Zůstal dvojstupňový praktikábl, stůl Páně byl masivní, avšak dýhovaný.

Současnou podobu prostoru navrhl architekt Vít Cimbura (podobnou úpravu také pro sbor v Chomutově).   V zadání pro architekta Cimburu stálo: navázat na předchozí řešení modlitebny (aby zůstala určitá kontinuita), kde byl po léta v čele kříž, sjednotit prostor a dát mu po estetické i uživatelské stránce hodnotnější podobu, vyzdvihnout společenství kolem Slova i stolu Páně a dát prostoru uvnitř domu méně privátní („obývákový“) charakter a vyzdvihnout jeho veřejnou funkci.

Sjednocení architekt dosáhl bílou malbou, která dala vyznít i střízlivým dekorativním prvkům. Kontinuita se projevuje křížem v čele, jehož styl je sjednocen s dalším mobiliářem (stůl Páně, deska na písně, podstavec pro květiny, postranní dřevěné šály, tvořící v nikách pandán k oknům). Vše je vyrobeno z kvalitního, do tmavých odstínů mořeného habrového dřeva. Veřejný charakter prostoru modlitebny je podtržen odhaleným zdivem, jež zároveň nabízí kontinuitu v čase – na čelní stěně je mezi cihlami i kus základního kamene. Původní okna prošla nedávno důkladnou opravou, odstranily se z nich záclony. K pocitu bližšího společenství přispívá i elipsovité uspořádání židlí a jednoúrovňový prostor – kazatel nestojí „nad“ shromážděním, ale „uprostřed“, a dostatečný prostor kolem stolu pro slavení večeře Páně. 

Výraznou část hodnoty díla věnoval architekt Cimbura jako dar sboru. Sbor jako investor dostal Cenu Otokara Novotného, udělovanou investorům architektonicky podnětných realizací v Benešově a okolí.