Čtyři pražské články 1420

Čtyři pražské články je společný program pražské i táborské strany husitského reformního hnutí, jak se na nich dokázaly obě strany věroučně i politicky shodnout. Cílem byla náprava jak církve, tak společnosti. Jejich obsah krystalizoval během období ´poutí na hory´ od jara 1419:  1. svobodně a bez překážky zvěstovat ´slovo Božie´;  2. svobodně podávat eucharistii ´pod obojí způsobou´, tedy jak chléb, tak i kalich s vínem všem;  3. odejmout kněžím ´neřádné panovanie´ majetkem, tedy zákaz světského panování církve;  4. patřičně trestat ´smrtedlné hřiechy´, a to bez rozdílu stavu.

Na straně reformního hnutí stála od počátku Univerzita Karlova: 11. září 1416 vydala osvědčení o Husově bezúhonnosti; 10. března 1417 je datována univerzitní Deklarace o všeobecném přijímání ´pod obojí´, jak s tím vystoupil již na podzim 1414 Mistr Jakoubek ze Stříbra. A právě Univerzita Karlova vyhlásila začátkem července roku 1420 (v době obležení pražských měst Zikmundovým vojskem před bitvou na Vítkově 14. července 1420) oficiální formulaci ´Čtyř pražských článků´ včetně obsáhlého zdůvodnění, a to latinsky, česky a německy. Text se ještě před bitvou dostal i do nepřátelského ´tábora´. Na Čáslavském sněmu v červnu 1421 se články staly zemským zákonem.

Zástupci české husitské reformace články obhajovaly v roce 1433 na Basilejském koncilu. Výsledkem byla tzv. kompaktáta, která povolovala pouze 2. článek nárokující podávání chleba i vína všem bez výjimky.